Review: Civil War | iRADIO

The United States is at war with itself. The military alliance of California and Texas has surrounded the capital, and the president (Nick Offerman), who is sending messages from the White House to the world about the imminent surrender of the rebels, is said to have little time left.

With an exclusive last interview in sight, four journalists head to Washington: seasoned war photojournalist Lee (Kirsten Dunst), her long-time colleague Joel (Wagner Moura), and with them retired legend Sammy (Stephen McKinley Henderson) and young photographer Jessie, who looks up to Lee’s more experienced Cailee Spaeny).

Obrazy, které se jim po cestě naskytnou, jako by vypadly z nejprůměrnějšího postapokalyptického filmu: Dálnice jsou poseté zástupy opuštěných aut. Z newyorského panoramatu stoupá dým. V ulicích se odpalují sebevražední atentátníci. „Vždycky když jsem fotila ve válečné zóně, věřila jsem, že posílám domů varování: Nedělejte to,“ vypráví zdrcená Lee svým kolegům. „A tady to máme znovu.“

Vyostřená realita nepříliš vzdálené budoucnosti dostává jen ty nejpotřebnější obrysy. Víme, že proti sobě stojí dvě nesmiřitelné strany. Že prezident slouží své, z hlediska současných ústavních pořádků nemyslitelné, třetí funkční období. Že nechal rozpustit FBI. Že z prestižního deníku The New York Times zbylo něco, nad čím si Joel jen pohrdlivě odfrkne.

Když se auto s novináři dostane uprostřed zdánlivě opuštěného prostranství do přestřelky mezi vojáky a ozbrojeným majitelem domu, marně se od maskovaných mladíků snaží zjistit, na jakou stranu sporu patří. „Někdo na nás začal střílet, tak střílíme zpátky,“ kroutí hlavami nad jejich zbytečnou otázkou.

Garlandovo pojetí občanské války má zcela praktickou úlohu: je to vyhraněný konflikt za účelem vyhraněného konfliktu. Maketa do extrému vyhnaného rozdělení společnosti, které filmaři dovoluje se ptát, jestli uprostřed něčeho takového vůbec jde nevybrat si stranu.

Ten motiv se ve filmu opakuje několikrát. Jednou jako letmý povzdech mezi přáteli, když se Lee svěří s tím, že její rodiče bydlí na farmě a předstírají, že k žádnému krveprolití nedochází. Později je z toho celá mrazivě groteskní scéna, když novináře jejich roadtrip zavede do centra města, kde si všichni žijí zcela poklidně a v relativním normálu. („Je to všechno, co jsem už zapomněla,“ prohlásí Lee při pohledu na uklizenou ulici s květinami a načančanými výlohami. „Je to všechno, co si pamatuji,“ odvětí o generaci starší Sammy.)

Na skoro až sarkasticky vyznívající dotaz, zda si místní všimli války probíhající hned za hranicemi jejich okresu, odpovídá prodavačka s úsměvem: „Ano, ale snažíme se do toho nemíchat.“ Rezonuje to podobně jako Leeino vysvětlení, že nemá v popisu práce ptát se na otázky – jenom fotí, aby si ty otázky mohli položit jiní.

Na popředí bezhlavého masakru se tak odehrává asi nejděsivější snímek o novinářské integritě aspoň od chvíle, kdy Jake Gyllenhaal jako titulní Slídil namířil svou ruční kameru v nepříjemném detailu na to, jak senzacechtivá a krvežíznivá umí být soudobá společnost spektáklu.

Garland se nechal slyšet, že vyrůstal v obklopení zahraničních zpravodajů a reportérů a že Občanská válka jejich nelehké profesi skládá poctu. Neznamená to ale, že by je jakkoli šetřila. Velmi zřetelně dává najevo, že jde o specifickou práci vyžadující neméně specifický přístup k věcem. Něco mezi hlubokou empatií a skoro až cynickým odstupem. Neschopnost odvrátit zrak před absencí lidskosti. Cosi jako perverzní zájem v kráse nalezené mezi utrpením. 

„Ta světla mě děsně rajcujou!“ volá Joel k noční obloze osvětlené záblesky z ostřelování. Hranici mezi poselstvím a posedlostí potom Garland dál stírá ve scéně, kdy reportéři zasněně vyhlížejí z auta na hořící les. Naschvál ji doprovází nepadnoucí energická hudba.  

Jesse Plemons, velký herec malých rolí a životní partner Kirsten Dunst, se v Občanské válce objeví doslova na pár minut, aby intenzitou a nepředvídatelností své postavy (a jejími červenými srdíčkovými brýlemi) zatlačil diváky strachem do sedaček. Podobný chlad ale může vyvolat i sledování někoho, kdo si nejenže fotí svět v plamenech, ale ještě se pozastaví nad tím, jak krásnými barvami to celé hraje.  

„Vyfotila bys okamžik, kdy mě zastřelí?“ ptá se Jessie své mentorky v okamžiku, který svým způsobem celý snímek definuje. „Co myslíš?“ říká jí Lee. O významu její odpovědi přitom není pochyb. 

The film Civil War premiered in Czech cinemas on April 18, 2024.

Kristina Roháčková

Share on Facebook

Share on Twitter

Share on LinkedIn

Print

Copy the url address

Abbreviated address





Copy to clipboard

Close